Do rozsáhlé rekonstrukce historické chalupy se pustili s láskou a odhodláním

Redakce | Středa, 15. únor 2023 |

Měkká zelená tráva přechází v úzkou asfaltku, po které se o víkendech prohání rodinky na kolech. Na rohu ční Boží muka, jež se stala důležitým orientačním bodem a místem setkávání. Páni domu často vysedávají na lavičce na zápraží, vzadu za domem pobíhají děti. Zrekonstruovaný podstávkový dům dělá čest místní architektonické tradici. Ivana s Tomášem tady našli domov. A to nejen ve zdech poloroubeného stavení, ale i v srdci zdejší komunity. Jejich příběh je úžasnou inspirací pro všechny dobrodruhy, kteří nehledají jen bydlení, ale životní styl.

O tom, že má můj manžel krásnou roubenku v Lužických horách, jsem se dozvěděla na jedné z našich prvních schůzek. S trochou nadsázky bych mohla říct, že mě na ni tak trochu sbalil. Jen se při tom zapomněl zmínit, že dům je ve své podstatě úplná ruina. Vzpomínám si, když jsem ho viděla poprvé. Zapadaný sněhem, jako vystřižený z Ladova obrazu. O něco méně romantických bylo mínus dvacet stupňů na teploměru venku, mínus deset uvnitř a nutnost rozdělat oheň nad přívodem vody, aby se rozmrazily trubky. I tak je to jedna z nejhezčích vzpomínek.

Rekonstrukce roubenky bude nutná

Dům neměl fasádu, nabízel se tak exkluzivní pohled na sbírku nepřeberného množství druhů cihel, které při stavbě přišly zrovna pod ruku. Střechu kryl polorozpadlý eternit, horní patro bylo zabedněné polystyrenem, aby skrze něj neproudila do domu zima. Když můj muž o rok dříve dům kupoval, realitní makléř uváděl, že je po částečné rekonstrukci. Tou bylo myšleno vymalování starých, opadaných stěn a neprosto šílená koupelna obložená žluto hnědými dlaždicemi. Křídla sice nádherných, ovšem prakticky nefunkčních špaletových oken, nám zůstávala při pokusu o otevření v ruce, někde rovnou vypadla skleněná výplň.

Vybavení domu, většinou starožitné kusy a dekorace, naopak před prodejem z domu vyhodili, do obývacího pokoje nastěhovali jednoduchý dřevěný stůl ozdobený umělou květinou, která se dala i rozsvítit. Obrovská paráda. Zahrada byla zarostlá stromy a keři, takže byl dům v podstatě celý ve stínu, vlhnul a plesnivěl. Přesto jsme v něm oba okamžitě viděli ten ohromný potenciál a oba jsme si ho zamilovali. Posíleni zřejmě i velkým nadšením, provázejícím počátek vztahu, jsme se okamžitě rozhodli, že z něj chceme vybudovat společný domov. A tak jsme se pustili do rozsáhlé rekonstrukce a úpravy zahrady.

Průběh rekonstrukce svépomocí

Začalo se střechou, kde jsme vlnitý eternit nahradili tzv. drdlíkovým plastovým šindelem, což pomohlo odlehčit konstrukci střechy a chalupa si mohla výrazně oddychnout. Právě při demontáži původní krytiny se zjistilo, že byl krov na mnoha místech neúnosně přetížen a potřeboval opravit, což nám usnadnilo i rozhodování o přidání podlouhlého místně tradičního okna, nazývaného jako lužické okno nebo štičí tlama. Díky tomu se začal chalupě vracet její původní ráz.

Na řadu pak přišla výměna špaletových oken za dřevěná eurookna, zateplili jsme zděnou část domu, udělali novou fasádu a vrhli se na renovaci vnější části roubení. Samotná roubená konstrukce nebyla poškozená, proto se mohlo přistoupit „jen" k obnově dřevěného obkladu, který byl zhotoven zhruba kolem roku 1890. Kompletně jsme chalupu odstrojili a odhalili konstrukci masivních trámů podstávkového domu. Dřevěné obložení jsme zbavili tmavě hnědých až černých nátěrů pomocí louhu, pak jsme je obrousili a namontovali zpátky. Bylo to sice zdlouhavé, ale podařilo se nám díky tomu zachovat veškeré řezby a detaily, které by pískování pravděpodobně úplně zničilo.

V pět na rohu u křížku

Na zahradě jsme se taky vyřádili – vykáceli jsme veškeré nálety, padly i některé vzrostlé stromy, které byly příliš blízko domu a ohrožovaly ho. Zůstala jabloň, která se tak stala krásnou dominantou celé zahrady. Vybudovali jsme zázemí pro dětské hrátky i nějakou tu užitkovou zahrádku. Nechali jsme k domu přivézt Boží muka, která stála asi sto metrů od domu, úplně zarostlá ve křoví.

Opravili jsme je a zpřístupnili kolemjdoucím - když jsme odstranili původní plot ve velmi špatném stavu, rozhodli jsme se nechat celý pozemek bez oplocení. Vede kolem nás jen úzká asfaltová cyklostezka, aut tu jezdí minimálně, a Boží muka na rohu se tak brzy stala pro místní orientačním bodem. Dům a jeho okolí tak příjemně splynulo s místní krajinou, že nám přišla škoda ho násilně vyčleňovat.

Co dělá dům domovem

Pak přišla na řadu vnitřní část domu, respektive nejdříve do té doby nevyužívané horní patro. Vybourali jsme stropy, některé příčky a obrousili staré podlahy. O takovou rekonstrukci se tu pokoušel někdo naposledy v osmdesátých letech a to tím způsobem, že zničil veškeré původní detaily a snažil se ze staré roubenky vytvořit něco jako moderní panelákový byt. My chtěli interiéru vrátit a dotvořit jeho starý, původní vzhled, takže kromě hrubých stavebních úprav jsme se vrhli do shánění starého nábytku, dřeva a dekorací. Nakonec tu vznikla ložnice, dětský pokoj a druhá koupelna.

Zatím částečná rekonstrukce proběhla i ve spodním podlaží, kde vznikla nová koupelna místo té příšerné původní, doplněná o prádelnu, kuchyň a obývací pokoj. Ten ovšem na svou chvíli ještě čeká, protože do něj chceme vrátit původní dřevěné roubení, v tuto chvíli stále ještě zakryté, a celý ho zvětšit vybouráním příčky, která od něho odděluje ještě jeden pokoj. Na závěr pak máme v plánu rekonstrukci půdního prostoru, kde plánujeme vybudovat další dětský pokoj s hernou.

AUTOR ČLÁNKU: DAGMAR ČESKÁ

Hodnocení uživatelů: 5 / 4
Líbil se Vám článek?04